Je vysokoškolský titul při hledání práce přeceňovanou položkou, nebo jde naopak o zásadní bod v životopisu? Vyplatí se studovat jen kvůli titulu? A čím můžete převálcovat titulované konkurenty, i když vám vysokoškolské vzdělání chybí?

Léto je nejen obdobím prázdnin, ale pro některé dokonce obdobím posledních prázdnin v životě. Mnozí z absolventů, kteří v uplynulých měsících dokončili vysokou školu, si totiž užívá poslední volné dny předtím, než nastoupí do pracovního procesu a začne jim „dospělácký“ život. Právě teď, když koupaliště a festivaly prokládají rozesíláním životopisů a obíháním pracovních pohovorů, u mnohých poprvé nastává chvíle bilancování: Jak mi vlastně roky studia pomohly uplatnit se na trhu práce? A jakou váhu má titul pro mého budoucího zaměstnavatele? Stálo to vůbec za to?

Na to, zda je při hledání práce důležitý titul a co zaměstnavatele opravdu zajímá, jsme se zeptali Michaly Patlokové, která v Trenkwalder působí jako Permanent Placement Manager.

Setkáváte se s případy, kdy zaměstnavatel vyžaduje po uchazeči vysokoškolské vzdělání, aniž by záleželo na vystudovaném oboru? Jednoduše chce, aby měl zaměstnanec titul.

Příliš častá tato situace není. Pokud je vyžadováno vysokoškolské vzdělání, většinou jde zaměstnavateli i o konkrétní zaměření, nejčastěji například u technických oborů, jelikož se díky tomu předpokládá i hlubší znalost dané problematiky. Výjimkou jsou pozice v top managementu některých firem, v nichž určitou úroveň vzdělání vyžaduje například korporátní organizační struktura.

Jakou váhu má tedy při hledání práce vysokoškolský titul? A co je klíčem k nastartování úspěšné kariéry?

Vysokoškolský titul může pomoci absolventovi snáz najít zajímavější uplatnění v počátku profesní dráhy, ale není jediným hlediskem. Důležitý je celkový zájem o daný obor, sebevzdělávání, sledování novinek a trendů a taktéž aktivní a otevřený přístup jednotlivce. Co u absolventů mnohdy postrádám je určitá pokora ke zkušenějším kolegům. Absolventi by si měli uvědomit, že jsou na počátku své profesní dráhy a tomu odpovídá jak čas, který ještě budou potřebovat k získání a ověření praktických zkušeností, tak počáteční finanční ohodnocení.  

Čím může uchazeč o práci ovlivnit rozhodování personalisty či zaměstnavatele ve svůj prospěch, když mu titul chybí, i když je na pozici vyžadován nebo když bojuje s vysokoškolsky vzdělanými konkurenty?

V každém případě jsou to vhodná praxe a zkušenosti. V případě absolventů  pak praxe při studiu, stáže, brigády či prokázání zájmu o obor. Jak jsem však již zmínila, někdy může požadavek na úroveň vzdělání pocházet z korporátních pravidel. Pak jde spíše o konkrétního zaměstnavatele a o to, na kolik jsou tato pravidla pružná.

Mezi soukromými, ale i veřejnými vysokými školami jsou i takové, které nemají příliš dobrou pověst, co se týče kvality vzdělání. Není lepší nemít raději žádný titul než titul z takovéto školy? Může budoucího absolventa nesprávný výběr školy poškodit?

Vzhledem k tomu, že úroveň vzdělání není jediným ukazatelem znalostí a schopností kandidáta, nelze v tomto směru jednoznačně odpovědět a doporučit nebo zavrhnout jednotlivé vysoké školy. Znám špatně připravené absolventy z dobrých škol, stejně jako dobře připravené absolventy ze škol, u kterých se netraduje dobré jméno.

Každý musí sám zvážit svoji situaci a školu si zodpovědně vybrat. Vysokoškolské vzdělání by mělo vycházet z potřeby specializovat se v dané oblasti a ne z potřeby mít potvrzený titul a jít nejsnazší cestou.  

A co problém překvalifikovanosti? Nemůže být titul při ucházení o některá místa na obtíž?

Domnívám se, že pojem „překvalifikovaný kandidát“ by neměl vůbec existovat. S každým kandidátem by měl personalista pracovat individuálně a cíleně zjišťovat, proč má zájem o pozici, která na první pohled neodpovídá jeho současnému zařazení či zaměření. Důvodů může být více – například to, že se kandidát podcenil a je nutné s ním situaci konkrétně probrat a nasměrovat ho, nebo došel do stavu, kdy směřuje svůj profesní život jinam, a i když dosáhl určitého vzdělání či praxe ve svém oboru, má z nyní nějakého důvodu zájem zkusit jinou profesní cestu. Hlavním úkolem personalistů a ukázkou jejich správné práce je, zda dokáží takového člověka správně zařadit a pracovat s jeho skutečným potenciálem. Klíčem je správná komunikace a skutečný zájem o kandidáta.